* 2. 10. 1924 Kavalčanky u Ostravice, † 28. 2. 2002 Zlín, český výtvarník, animátor, filmový architekt a scénograf
Zdeněk Rozkopal se narodil v Kavalčankách u Ostravice otci nadlesnímu a za protektorátu se vyučil zámečníkem. Po válce souběžně studoval v Praze architekturu na ČVUT a výtvarnou výchovu s deskriptivou u Cyrila Boudy na pedagogické fakultě UK (1945 – 1949). Po studiích krátce učil a byl na vojně. Jeho sestra Antonie v tu dobu pracovala ve filmových ateliérech v Gottwaldově jako výtvarnice a na její doporučení tam Zdeněk Rozkopal v roce 1951 nastoupil jako architekt a výtvarník.
Během 50. let byl Rozkopal blízkým spolupracovníkem Karla Zemana. Jakožto výtvarník se podílel na Cestě do pravěku (1955), v případech Vynálezu zkázy (1958) a Barona Prášila (1961) působil jako architekt a asistent režie. V roce 1962 napsal a režíroval dokumentární medailon Kouzelný svět Karla Zemana (1962). Jako architekt se Zemanem spolupracoval i na jeho čtvrtém celovečerním snímku Bláznova kronika (1964).
Díky spolupráci ve studiu Karla Zemana se Rozkopal dostal k režii krátkých animovaných filmů. Kvůli časové vytíženosti přenechal Zeman Rozkopalovi populární sérii s Panem Prokoukem. Koncem 50. let se tak Rozkopal ujal režie snímků Pan Prokouk detektivem (1958) a Pan Prokouk akrobatem (1959).
Druhý jmenovaný přinesl Rozkopalovi ocenění z festivalů ve Vancouveru a Budapešti.
V polovině 60. let začal Rozkopal v gottwaldovském studiu pracovat jako architekt na hraných celovečerních filmech. Spřátelil se zejména s režisérem Radimem Cvrčkem, s nímž do konce dekády natočil trojici barevných krátkometrážních grotesek s trikovými a animovanými sekvencemi a v roce 1971 společně režírovali fantasy pohádku Hodina modrých slonů. Rozkopal dělal architekta u téměř všech Cvrčkových filmů a většiny tvorby pro bratislavskou televizi. V případě pohádky Za humny je drak (1982) byl rovněž trikař.
V celkovém součtu byl Zdeněk Rozkopal nejvíce vytěžovaným architektem ve Filmovém studiu Gottwaldov. Kromě Radima Cvrčka soustavně spolupracoval s druhým kmenovým režisérem Josefem Pinkavou, Zdenkem Sirovým, Otakarem Koskem nebo Zdeňkem Zydroněm. Herecké masky a triky vytvářel také pro filmová studia v Barrandově, Kolibě, Záhřebu a Stuttgartu.
V období práce na hraných filmech se Rozkopal částečně věnoval animaci. Mezi lety 1970 – 1986 režíroval tři krátkometrážní animované pohádky Tři čarovná pera (1970), Čtyři tajná přání (1984) a Sněhulákův sen (1986), začátkem 80. let spolupracoval s Hermínou Týrlovou jako výtvarník. Rozkopalovou poslední animovanou tvorbou je krátkometrážní trilogie na motivy řeckých bájí a pověstí.
Rozkopal rovněž působil v několika divadlech jako scénograf a kostýmní návrhář. Ve volné tvorbě se zabýval krajinomalbou, figurálními kompozicemi či grafikou. Byl ilustrátorem u několika nakladatelství, vytvořil řadu pexes a omalovánek.
V gottwaldovském filmovém ateliéru se Rozkopal seznámil se svou budoucí ženou, loutkovou výtvarnicí Jitkou. V roce 1954 se jim narodila dcera Ladislava (Machalová), rovněž grafička a výtvarnice v gottwaldovských studiích. Zdeněk Rozkopal zemřel 28. 2. 2002 ve Zlíně.