Popis:
zdroj„Komorní drama z posledních dnů války a osvobození, jehož hrdinou je devítiletý chlapec. V prostředí sklepního bytu se setkává se strachem a zbabělostí i bezmocností velkých, poznává smrt. Spřátelí se s ruským vojákem, který mu v dané situaci představuje jediného skutečného hrdinu. Voják zachránil chlapci život a chlapec mu oplácí přátelstvím. – Příběh ústí v myšlenku víry a vítězství lidství, reprezentovaného čistým dětským citem, v nesmyslnost a hrubost války a všeho, co po generace toto lidství v člověku deformuje. Strach dospělých a humánní myšlenka aktualizuje celou látku nad historičnost doby, v níž se odehrává.“
„Film Perlový náhrdelník byl poprvé uveden na I. mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově v dubnu 1965. Při té příležitosti režisér Plichta řekl: „I válka se stala pro děti zdrojem hry. Ještě se střílí. Poslední dny je třeba přečkat ve sklepě. Ale ani pavučiny, tísnivá atmosféra čekání a přítmí sklepa nedokážou zbavit děti jejich hravosti. Dospělí mají zkušenosti, znají nebezpečí. Dítě si nedokáže představit nicotu smrti. I zbytečně zmarněná kočička nažene do očí slzy. Co teprve člověk, voják, který padne před jejich očima a snad vinou jejich nezbednosti, protože otevřeli dveře nepříteli, který se usadil na půdě nad jejich hlavami. Odváží se někdo z těch dospělých riskovat svůj život? Ale ten kulomet nad jejich hlavami přivolává odvetu. Nejsou ohroženi jen vojáci na křižovatce, ale také lidé ve sklepě. Kalkulace. Propočet rizika. To dítě nezná. Jeho pocity jsou čistší, naivnější, lítost opravdovější, absurdnost smrti je pro ně drtivější. Proto právě dítě může vyprovokovat čin dospělých, nastavit jim zrcadlo čistého srdce. Možná, že by právě ten obyčejný prostý voják, tolik se podobající dítěti, který jako první vstoupil do sklepa, aby přinesl mír, už nežil, kdyby chlapec nezburcoval svým naivním činem dospělé. Nevzniklo by ani bezprostřední přátelství mezi chlapcem a vojákem. A myšlenka, co člověk má a musí udělat, se vrací znovu, když nespravedlivé nařčení ohrozí vojákův život. Neboj se, nic mu neudělají – lže pohodlně táta. Zastřelí, určitě ho zastřelí – říká někdo jiný. Kvůli disciplíně, to se ve válce jinak nedělá – hledá důvody nic nepodniknout další člověk. Nikdo se nepokouší zjistit pravdu. Je přece ještě válka. Co záleží na jednom životě? Ale chlapec má rád, chce něčemu pěknému věřit. Kdoví, co by se stalo, kdyby bezcennou cetkou, právě tak nicotným svědectvím, jak nicotné bylo nařčení, nezachránil vojáka? Absurdní? Ano. Byla válka. Ta je také absurdní. Nešlo tedy jen o příběh dětí v posledních dnech války, ale také o přemítání o strachu a povinnosti, o tom, co člověk má a musí udělat, o kalkulaci a přátelství. A o takové zpracování látky, které by bylo srozumitelné a přístupné malému divákovi, s nímž bychom filmem o naznačených myšlenkách rád navázali rozhovor.“ (FP 32/65)