Josef Kábrt

* 14. 10. 1920 Lomnice nad Popelkou (Československo), † 7. 2. 1989 Hradec Králové (Československo), scenárista, animátor, výtvarník, ilustrátor, grafik, akademický malíř, režisér

Josef Kábrt se narodil do rodiny školníka v Lomnici nad Popelkou, měl jednoho bratra a pocházel z velmi skromných poměrů. Už od mládí projevoval výtvarné sklony, sám si rád kreslil a již záhy vyšel najevo jeho výtvarný talent. Prvního uměleckého vzdělání se mu dostalo na Státní odborné škole keramické v Praze mezi lety 1935 a 1936. Pro své nesporné obrovské nadání byl už v šestnácti letech přijat jako jeden z nejmladších na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde ho ve svém ateliéru vedl František Kysela, ten však při jeho studiu zemřel, a tak roku 1941 ukončil své studium u profesora Jaroslava Bendy. Po studiích se Kábrt přestěhoval zpět do Lomnice za rodinou.

Do kontaktu s animovaným filmem se Josef Kábrt dostal nedlouho po dostudování vysoké školy, už v roce 1942, když začal pracovat ve Studiu kresleného filmu v ateliérech na Kudlově u Zlína, kam byl vybrán. Zlínské filmové ateliéry přešly pod správu Němců a díky tomuto zaměstnání se vyhnul totálnímu nasazení v říši. Zde získal zkušenosti při práci na německém černobílém seriálu Fritz und Fratz pod vedením rakouského režiséra Johana Weichbergera. Kábrt ve Zlíně působil až do konce války, po jejím skončení přešel ještě s dalšími zlínskými tvůrci animovaných filmů do nově založeného pražského studia Bratři v triku, kde pracoval mezi lety 1945 a 1979. V novém působišti pracoval jako výtvarník a režisér, nejprve ve spolupráci s Jiřím Trnkou a od roku 1948 začal se věnoval i režii – jeho prvním samostatně režírovaným filmem byl Telegram (1949). Kábrt měl bravurní schopnost převést kterýkoliv výtvarný rukopis, či malířskou techniku do poetického světa kresleného filmu, což velmi ocenil Eduard Hofman, se kterým se znal již dříve a který ho právě k Bratrům nalákal. Kábrt dokázal napodobit například výtvarný styl Josefa Ladu, Josefa Čapka nebo Mikoláše Aleše. Od roku 1949 natočil jako výtvarník a animátor pro Bratry v triku více než 30 titulů, přičemž se převážně jednalo o kreslené krátkometrážní filmy. Neměl sebemenší problém podílet se na několika malířských rukopisech současně. V jeho tvorbě byla dominantní satira, groteska a nadsázka. V tomto smyslu na sebe upozornil například filmem Tragédie vodníkova (1958), který představuje parodickou ilustraci ke stejnojmenné písni Jaroslava Ježka. Podílel se i na tvorbě dvou večerníčků pro Československou televizi – O klukovi z plakátu a O Petrovi. Jeho filmy byly uvedeny na řadě zahraničních festivalů (Montevideo, Locarno, Teherán, Lipsko, Cannes). Z tvorby krátkometrážních snímků se vymykají dva dlouhometrážní tituly Stvoření světa (1957) podle Jeana Effela, se kterým spolupracoval 1956 a 1958 a pravidelně navštěvoval Francii. Druhým dlouhometrážním filmem byla Divoká planeta (1973) v režii René Lelouxe – oba natáčené v československo-francouzské koprodukci. Při Divoké planetě propojil kreslenou a ploškovou animaci a vznikl takzvaný dokreslovaný papírek. Kábrt tak popřel veškeré výhody ploškové animace, jako je poměrná jednoduchost, nízké náklady a rychlost. Nejdříve vytvořil kreslené fáze, které později rozřezal a použil pro ploškovou neboli papírkovou animaci. Celý proces byl časově velmi náročný a výroba filmu trvala několik let. Svoji filmovou profesní dráhu zakončil odchodem do důchodu na konci 70. let.

Kábrt po dobu deseti let kreslil komiksy do časopisu Ahoj na sobotu pod pseudonymem KOSMA, ilustroval knihy a vytvářel drobnou grafiku nejraději formou leptu, zejména jako umělecky ztvárněná exlibris. Své umělecké nadání kromě filmu zužitkoval Kábrt i v oblasti malířství a drobné grafiky, čemuž se věnoval v menší míře od raně poválečného období souběžně s natáčením filmů. Ve větší míře se těmto činnostem ale začal věnovat až v důchodu, přičemž pak začal mezi jeho oblíbené techniky patřil lept a litografie. V důchodu se pak tedy plně věnoval svojí komorní grafické a snové malířské tvorbě. Významnou část jeho díla tvořila taktéž novoroční přání.