Emil Hauptmann

Datum narození
26. 5. 1940 Zdroj
Datum úmrtí
18. 1. 2012 Zdroj
Zdroje
  • fik. Filmová loučení. Filmový přehled. Týdeník pro kulturní využití filmu. Praha: Československý státní film, 06.09.2012, 63(9). sv. 9 s. 41. ISSN 0015-1645. (100%)
Národnost
česko-německá Zdroj
Zdroje
  • Archiv bezpečnostních složek (ABS), sb. Správa vyšetřování StB - Vyšetřovací spisy (V), arch. č. V10090-BN. (100%)
Bydliště
Uherské Hradiště (1974-1982)
Německá spolková republika (1982-2012)
Vzdělání
Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště (UMPRUM) (1965-1969) Zdroj
Zdroje
  • FROLCOVÁ, Milada. Slovník žáků a absolventů Zlínské školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti (1939-2003). Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2003. s. 82. (100%)
Profese
Filmové ateliéry Kudlov, Výtvarník (1969-1974) Zdroj
Zdroje
  • Archiv bezpečnostních složek (ABS), sb. Správa vyšetřování StB - Vyšetřovací spisy (V), arch. č. V10090-BN. (100%)
Uherské Hradiště - služby, kanalizace, Dělník Zdroj
Zdroje
  • joj. Hauptmannovy a Maškovy loutky ožily v divadle. Slovácký deník, 16.11.2005, s. 3. (100%)

* 26. 5. 1940 Dvůr Králové nad Labem (Protektorát Čechy a Morava), † 18. 1. 2012 Regensburg (Nemecká republika), loutkář, výtvarník


Jeho dědečkem byl loutkář a řezbář v severovýchodních Čechách. Pocházel ze smíšeného česko-německého manželství, otec byl německé národnosti. Matka zemřela během 2. sv. války, otec, povoláním výtvarník, byl povolán k Wehrmachtu a po válce prohlášen za nezvěstného. Emil se svými třemi sourozenci byl vychováván babičkou z matčiny strany u kolotočářů. Vyučil se písmomalířem a poté pracoval jako dělník v Automobilových závodech n.p. Mladá Boleslav. Po absolvování základní vojenské služby v r. 1961 pracoval jako civilní zaměstnanec u vojenského útvaru v Prostějově. Od roku 1965 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (obor Modelářství a návrhářství obuvi a módních doplňků u Jana Dudeška) a po jejím dokončení pracoval od 1. srpna 1969 v gottwaldovském studiu jako loutkář, malíř pozadí a výtvarník. Výtvarně se podílel na několika kreslených animovaných filmech pro děti a na večerníčkovských seriálech, kdy spolupracoval s Hermínou Týrlovou, Ottou Maškem a Garikem Sekem. Podílel se jako výtvarník na první dílu seriálu Příběhy z deníku kocoura Modroočka s názvem Já a můj dvojnožec, kde je uveden v titulcích, ale Filmový přehled jeho účast nezmiňuje. V roce 1972 vytvořil návrh loutek pro seriál Malá čarodějnice, které pro bratislavskou televizi vytvořila Maškova řezbářská dílna. Při improvizovaném loutkovém představení, které uspořádal se svými přáteli 18. srpna 1974 během mariánské pouti na Svatém Hostýnu, byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku. Důvodem byly narážky na "cizí vojáky" v loutkovém představením v době výročí invaze vojsk varšavské smlouvy. Vzápětí po zahájení trestního řízení dostal okamžitou výpověď z gottwaldovského studia Krátkého filmu. Po výkonu trestu manuálně pracoval v Uherském Hradišti. Na přelomu 70. a 80. let ilustroval leporela Jaroslava Kořána. V roce 1982 se vystěhoval do SRN, kde pokračoval ve výtvarné práci. V roce 1990 navázal na přerušenou spolupráci s Ottou Maškem a jeho synem Pavlem v loutkářské firmě.
Autor hesla:
Pavel Skopal

Mačka a pes (1972) Výtvarník
O nezbednom kapríkovi (1973) Výtvarník
Já a můj dvojnožec (1974) Výtvarník (Seriál: Z deníku kocoura Modroočka)
Loptošenie s loptou (1974) Výtvarník (Seriál: Števko Drievko a Alenka z Polienka)
Morality 2 Ničení laviček (1974) Scénář