Útěk do větru

1965 ^Zdroj

1965 ^Zdroj

Filmové ateliéry Kudlov ^Zdroj

Krátký film Praha (1956- ) ^Zdroj

Kino ^Zdroj

Československo ^Zdroj

příběh ^Zdroj

romantický ^Zdroj

Hraný ^Zdroj

1841 ^Zdroj

735 ^Zdroj

66 ^Zdroj

„První hraný film dokumentaristy Václava Táborského. – Jirka, Martin a Karel jsou kamarádi. Všichni tři mají doma problémy, všichni zápasí s nepochopením a nezájmem rodičů. Ze vzdoru se rozhodli odejít z domova a postavit se na vlastní nohy. Odjeli z Prahy, v lese u rybníka si postavili stan a začali „svobodně“ žít. Když jim došly peníze, začali pracovat v nejbližším JZD. Nejlépe se uplatnil Jirka se svým technickým talentem. – pracoval jako údržbář pro celou vesnici. Všechno bylo dobré až do chvíle, kdy na schůzi družstva chlapci vystoupili s kritikou. Upozornili na sebe referenta z okresu a ten zas upozornil Bezpečnost. A tak romantický útěk tří hrdinů skončil následujícího dne. – Film získal na XVII. MF filmů pro děti a mládež v Benátkách 1965 Stříbrného lva sv. Marka v kategorii distribučních filmů vhodných pro mládež, Zvláštní cenu CIDALC a Stříbrnou Minervu.“ „Ve filmu Útěk do větru jde především o problém dospívajících chlapců. Látka se mi líbila. Chlapci utečou z domova, protože se rozhněvají na rodiče; dokáží, že dovedou nejen samostatně žít, ale i uživit se. Ačkoli jsou si vědomi toho, že jejich jednání není zcela správné, že tedy budou potrestáni, jsou vlastně vítězi tohoto sporu. Nemíním svým filmem mentorovat ani rodiče, ani mládež. Proto také myslím, že film bude jak pro dospělé, tak pro mladší diváky. Chci v něm vysvětlit a ukázat, jak například může dojít k tomu, že děti začnou hledat cestu k samostatnosti a vnitřně dospívají. – Sekvence z rodin chlapců jsou skutečně jen naznačeny. Je tomu tak proto, aby si divák mohl více domýšlet – zejména pokud jde o problém útěku dětí z domova. Tři rodiny, v nichž naši tři chlapci vyrůstají, jsou rozdílné i z toho důvodu, že chci říci: děti neutíkají z nějakého určitého druhu rodin; mohou utéci z každého prostředí a třeba i bezdůvodně. Stačí, aby byly strženy kamarády.“ Václav Táborský (FP 38/65)