Jaroslav Bouček

*8. 3. 1903 (Vídeň, Rakousko), † 2. 7. 1985 (Praha, Československo), odborník v oblasti fotografické a filmové techniky, pedagog


Vystudoval reálku v Hodoníně a v Brně, kde 21. 6. 1921 složil maturitní zkoušku. Ve studiích 1921–26 pokračoval na odboru strojního a elektrotechnického inženýrství České vysoké školy technické v Brně, kde 2. 10. 1926 vykonal druhou státní zkoušku a byl promován titulem ing. Od roku 1928 byl na stejné škole pověřen konáním přednášek o praktické fotografii. Na základě disertační práce Příspěvek k sensitometrii fotografických desek a papírů byl připuštěn k doktorské zkoušce a 23. 6. 1931 mu byl udělen titul doktor technických věd.
Po uzavření vysokých škol německými okupanty vyučoval krátce na brněnské Škole uměleckých řemesel a působil i ve filmových ateliérech ve Zlíně, kde vypracoval metodu vyhodnocování kvality filmového obrazu. Spolu s J. Plesníkem zavedl kopírování titulků do šestnáctimilimetrových kopií optickou redukcí. Po druhé světové válce se zapojil do poválečné obnovy brněnské techniky. Nejprve tam byl 14. 10. 1946 jmenován mimořádným profesorem pro obor praktické fotografie, kinematografie a grafické techniky s účinností od 1. 10. 1945 a 10. 12. 1949 profesorem řádným s účinností od 1. 10. 1949. Školu opustil 1951, kdy byla technika reorganizována a její část převedena pod Vojenskou technickou akademii v Brně.
Z titulu člena kolegia ředitele Československého filmového ústavu v Praze se podílel na založení Filmové fakulty AMU a 1946 se stal jedním z jejích prvních profesorů (spolu s A. M. Brousilem a Karlem Plickou). Vypracoval se ve významného odborníka v oblasti praktické fotografické a filmové techniky (senzitometrie a fotometrických přístrojů). Kromě toho se zabýval historií fotografie a fotografických technik a působil i na poli mezinárodní standardizace v oblasti fotografie. 1964 byl zvolen čestným členem mezinárodní asociace filmových techniků UNIATEC.