Rekův románek

1966 ^Source

1966 ^Source

Studio loutkového filmu Praha-Nusle, Čiklova ulice ^Source

Cinema ^Source

Czechoslovakia ^Source

tragikomedie ^Source

Puppet Animation ^Source

282 ^Source

113 ^Source

10 ^Source

"Český loutkový film podle povídky Jaroslava Haška. Vypráví tragikomický příběh o nevděku, který světem vládne." "Pes Rek běží ulicemi. Je nešťasten, protože celý svůj život je nucen snášet jen ústrky a hlad. Není to hezký pes, čumák, ocas, srst má po různých předcích a nejeden zub mu chybí... Pokouší se o sebevraždu. Tu chce skočit pod auto, tu pod tramvaj, jindy se zas pokusí o skok do vody, protože už nemůže snášet ten psí život. Když skočil do vody, zpozoroval slečnu, která měla asi stejné úmysly jako on. Zachránil ji a vytáhl z vody. Slečna plakala, a Rek to nesnášel, protože mu ji bylo líto. Lízal jí ruku a pozoroval, jak skládá roztrhané fotografie. I dovtípil se, že slečna chtěla spáchat sebevraždu kvůli nějaké nešťastné lásce k vojákovi. I usmyslil si, že vypátrá onoho viníka. Utíkal do kasáren a pátral, který důstojník c. k. rakouské armády učinil slečnu takhle nešťastnou... Po mnoha pátráních dopadl Maxe, který zamrkal a svěsil vousy, a hned měl zaječí úmysly. Ale pes běžel za ním, hnal se starou Prahou, až jej konečně dopadl. Kdopak by utekl psu a Rekovi zvlášť! Když zpozorovala slečna pana Maxe, hned jej začala před Rekovými útoky bránit a oba si padli do náruče. Byla svatba a pan fotograf pořídil svatební snímek. Ale pan Max v rámečku zase pojal zaječí úmysly. Když však spatřil Reka, který na něj znovu zaútočil, rychle vycouval zpátky do rámu. Po svatebním obřadu následuje obvykle svatební noc. Panička natřásala polštáře, pan Max se procházel se síťkou na hlavě a páskou na vousech, jak to bylo v c. k. monarchii zvykem. Znovu se však prohřešil, když začal chrápat; Rek se však na něho vrhl a nutil jej, aby konal svou povinnost. Pan manžel byl s Rekem nespokojen a položil ultimátum. Panička proto ráno vyšla na procházku a na provázku vedla věrného Reka, který si vedle ní spokojeně vykračoval. Panická vešla do uzenářského krámu a Rek za ni pln očekáváni, že mu koupí jitrnici. Ale panická nevěrná a zlá jej prodala uzenáři, aby mu tahal jeho káru... A tak se Rek mohl po paničce jen ohlédnout a ukápnout slzu nevděku. Znovu mu nastal psí život..." (FP 44/66)