Juraj Fándli

Datum narození
5. 8. 1948 Zdroj
Datum úmrtí
2. 8. 2018 Zdroj
Národnost
slovenská Zdroj
Vzdělání
Filmové a televizní studio FAMU (-1978) Zdroj
Profese
Filmové ateliéry Kudlov, Asistent kameramana (1978-1980) Zdroj

*15. 8. 1948 (Šintava, Slovensko), † 2. 8. 2018 (Zlín, Česká republika), kameraman


Své mládí prožil v Piešťanech, kde vystudoval i Střední školu elektrotechnickou. Po maturitě nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou v Bratislavě, na kterou nedokončil. Byl velmi dobrý fotograf a tak po dvouleté vojenské službě přirozeně směřovala jeho cesta na FAMU, kde si jako studijní obor vybral kameru a trikovou techniku.
Po dokončení studia na FAMU, nastoupil do Filmových ateliérů Gottwaldov, kde nejdříve působil jako druhý kameraman na filmech Indiáni z Větrova, Chlapi přece nepláčou a na seriálu Nekonečná nevystupovat. Jeho filmový debut vznikl v roce 1980, kdy natočil s režisérem Vítem Olmerem Sonátu pro zrzku. V roce 1981 spolu s Vladimírem Drhou realizovali film Dneska přišel nový kluk, v němž si vyzkoušel poměrně technicky náročné natáčení, které nebylo postaveno na klasickém záběrování, ale snímání celých obrazů v jednom záběru. S Ladislavou Sieberovou natáčel v následujícím roce Malinový koktejl (1982), který tematicky zapadal do dramaturgického rámce gottwaldovského studia osmdesátých let. Patří sem i Stav ztroskotání (1983), kde se Juraj opět sešel s Olmerem, nebo Tintěrův film Hele, on letí (1984), či další spolupráce s Drhou na filmu Do zubů a do srdíčka (1985). Do této etapy lze zařadit i Sedmé nebe (1987) Otakara Koska a Renčovo Rekviem pro panenku (1991). Na konci osmdesát let spolupracoval s Petrem Hledíkem na realizaci scénáře o partě dětí na vesnici Začátek dlouhého podzimu (1990).
V devadesátých letech se produkce ve Zlíně výrazně utlumila, přesídlil tedy do Prahy, kde pokračoval ve spolupráci s Vítem Olmerem. Spolupracoval však i na dokumentárních filmech, mimo jiné s režisérkou Hanou Pinkavovou na jejím cyklu Nehasit, hořím!, či přispíval do Feničova Genu. V novém tisíciletí se vrátil do Zlína a jako kameraman se podílel na řadě televizních filmů, ze kterých lze uvést Bintrovu Trofej (2008), nebo poslední film J. Krejčíka Osudové peníze (2010).
Jurajova kamera byla nespoutaná a dynamická, hledal netradiční pohledy a pro dobrý záběr podával často výkony hodné kaskadéra.
Také se téměř dvacet let věnoval i pedagogické činnosti. Působil na Vyšší odborné škole filmové na Kudlově a poté na Fakultě multimediálních komunikací UTB jako kmenový pedagog. Uměl motivovat studenty, zajímal se o jejich práci a byl vzorem uznávaného profesionála jak v tvůrčí, tak pedagogické činnosti.
Nekonečná – nevystupovat (1978) Asistent kamery
Chlapi přece nepláčou (1979) Druhý kameraman
Indiáni z Větrova (1979) Druhý kameraman
Sonáta pro zrzku (1980) Kamera
Dneska přišel nový kluk (1981) Kamera
Skleněný dům (1981) Kamera
Malinový koktejl (1982) Kamera
Stav ztroskotání (1983) Kamera
Hele, on letí! (1984) Kamera
Odkaz (1984) Kamera
Do zubů a do srdíčka (1985) Kamera
Karel Karas (1985) Kamera
Vrstevníci (1985) Kamera
Žižkovi vnuci (1985) Kamera
Cizím vstup povolen (1986) Kamera
Kam růže nesmějí (1986) Kamera
Sedmé nebe (1987) Kamera
Správná trefa (1987) Kamera
Příběh židle domácí (1988) Kamera
Sólo pro zpěváka a jižní Moravu (1989) Kamera
Tobogan (1989) Kamera
V zámku a pod zámkem (1989) Kamera
Čestné uznání Festivalu filmů pro děti a mládež Gottwaldov (1984) 24. Festival filmů pro děti Gottwaldov