Vlastimil Harnach

* 9. března 1916 Vysoké Mýto, † 10. dubna 1997, účtař/ekonom, filmový pracovník, ředitel

Po dokončení základního vzdělání se roku 1930 přestěhoval do Zlína. Zprvu byl zaměstnán ve výrobě v gumárnách, ve Zlíně také absolvoval střední školu. Přibližně v roce 1935 mu byla ze strany Stanislava Křečka nabídnuta pozice pracovníka filmového ateliéru BAPOZ. Začínal jako účtař a na starosti měl všechny biografy, které spadaly pod Zlín. Společně s Emilem Pouperou a dalšími pracovníky se podílel na přípravě hal a potřebných přístrojů k provozu v Hostivaři. S Janem Paulem následně zodpovídal za hospodářkou administrativu FAB-Hostivař. Po návratu z vojny byl pracovně přesunut na Kudlov. V letech 1939–1942 pracoval jako ekonom Filmových ateliérů BAPOZ a od roku 1942 do 1945 jako vedoucí ekonom německé společnosti Böhmisch-mährische Schmalfilmgesellschaft (Českomoravská společnost pro úzký film). Počátkem roku 1945 se začal podílet na přípravách znárodnění kinematografie z hlediska ekonomického. V posledních měsících války sestavoval účetnické schéma znárodněného filmu. Roku 1945 se stal náměstkem ústředního ředitele ČSF a 28. září 1948 ústředním správním ředitelem ČSF. Od 5. března 1952 působil také jako náměstek generálního ředitele pro hospodářství a správu. Toto odvětví zajišťovalo plnění úkolů výrobních i distribučních složek. Následně však od filmu odešel a přijal pozici generálního ředitele Československých gramofonových závodů, a to na osmileté období 1952–1960. V letech 1952-1960 byl pracovníkem podnikového ředitelství Československých gramofonových závodů. K filmovému průmyslu se vrátil v roce 1960, když působil nejprve do roku 1962 na pozici ekonomického náměstka ředitele Filmových laboratoří ČSF, poté v letech 1962-64 jako ekonomický náměstek ústředního ředitele ČSF. 31. ledna 1964 se stal ředitelem Filmového studia Barrandov, přičemž k 1. prosinci 1969 byl z této pozice odvolán.

Byl činný ve Svazu filmových pracovníků a hospodářském odboru ústředního ředitelství zestátněného filmu.

Z pověření ústředního ředitele Československého filmu vedl roku 1964 delegaci, která měla za úkol po mnohaleté přestávce opět navázat spolupráci s jugoslávskou kinematografií. V červnu 1968 byl také součástí delegace pracovníků Čs. filmu při jednání v Maďarsku, kde byl nakonec podepsán protokol o spolupráci mezi československou a maďarskou kinematografií.

Na slavnostním zasedání k 20. výročí zestátnění československé kinematografie 30. srpna 1965 mu Československý film a Svaz československých divadelních a filmových umělců udělil pamětní medaili k 20. výročí zestátnění Československého filmu.
30. dubna 1966 mu u příležitosti třicátého výročí Filmového studia Gottwaldov ústřední ředitel Československého filmu Alois Poledňák předal Pamětní diplom Československého filmu za zásluhy o založení a vybudování závodů Československého filmu v Gottwaldově.
21. prosince 1993 mu Český literární fond udělil mimořádné uznání za tvůrčí přínos české kinematografii.