Typ: ^zdroj
Festival - ročník

Festival: ^zdroj
5. ročník festivalu Festival filmů pro děti a mládež (1965)

Oceněné filmy: ^zdroj
III. Cena pro Zvědavá myška

Vizitka: ^zdroj
Ve dnech 21. až 29. dubna 1965 proběhl první mezinárodní ročník filmového festivalu pro děti a mládež.

Biogram: ^zdroj
Ve dnech 21. až 29. dubna 1965 proběhl 1. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Pořádal jej Československý film a Svaz československých divadelních a filmových umělců. Předsedou gottwaldovského štábu byl ředitel místního filmového studia Aleš Bosák. V čele předsednictva stál ústřední ředitel Čs. filmu Alois Poledňák, ředitelem festivalu byl vedoucí Ústřední půjčovny filmů Miloslav Šebek. Záštitu převzala vláda ČSSR. Akci v odpoledních hodinách odstartovalo hromadné vypouštění balónků se vzkazy u zimního stadionu. Následovalo otevření výstavy „Československý film dětem a mládeži v osvobozené vlasti“ rekapitulující vývoj tuzemské dětské tvorby od roku 1945. Slavnostní zahájení proběhlo od 19:30 v nově zrekonstruovaném a zmodernizovaném Velkém kině, bylo uvedeno fanfárami a vlajkonoši s vlajkami všech zúčastněných států festivalu. K divákům promluvili mj. Poledňák či Šebek. Promítaly se dva filmy; povídka Radúze Činčery Zapomenutá slova a gottwaldovská Neobyčejná třída (1964) Josefa Pinkavy. V soutěži se objevilo přes 30 snímků krátkých, středometrážních i dlouhých, z více než 20 zemí. Posuzovala je devítičlenná mezinárodní porota, v jejímž čele stanul dramaturg a kritik Josef Träger. Vedle udělení hlavní ceny - Zlatého střevíčku - měli za úkol vybrat trojici nejlepších hraných a trikových filmů. Soutěžní tituly rovněž posuzovala pětičlenná porota Mezinárodní konfederace pro šíření umění a písemnictví filmem CIDALC, jejímž předsedou byl zakladatel organizace Nicolas Pillat. Festivalu se zúčastnilo 300 domácích a zhruba 90 zahraničních delegátů. Dorazili např. ředitelé filmových studií, pedagogové, novináři, distributoři, zaměstnanci televizí, dramaturgové, producenti. Z Paříže, Bruselu, Londýna a Helsinek, New Yorku a Montrealu či Tel Avivu a Ulánbátaru. Společenským centrem festivalu byl Hotel Moskva, projekčním přilehlé a nově opravené Velké Kino, kde probíhala i většina gottwaldovských projekcí a besed. Část programu se odehrála v kině Svět, vybrané snímky se promítly v okolních obcích – ve Fryštáku, Vizovicích, Napajedlech, Otrokovicích, Slavičíně, Valašských Kloboukách a Luhačovicích. Celková návštěvnost se odhadovala na 50 000 diváků. Běžný festivalový den ve Velkém kině zahrnoval dvě až čtyři promítací okna, často rozprostřená od 8:00 do 20:00. Ranní a dopolední projekce patřily dětem, odpolední a večerní divákům starším. V první polovině festivalu byly celovečerní soutěžní filmy doplněny o soutěžní pásma krátkých a středometrážních snímků a večerní promítání mimosoutěžních hudebních titulů. Projekcím předcházela hudební a taneční vystoupení, jichž se chopil Pionýrský sbor Filharmonie pracujících, estrádní skupina OU Rudý říjen či soubor Lúčka sdruženého závodního klubu v Gottwaldově. Festival nabídl např. tituly z Indie (Dobrodružství na výletě, 1964), Rumunska (Gaudeamus igitur, 1965) a Španělska (Prázdniny s Ivettou, 1964) či krátké snímky z Kuby, Pákistánu, Tuniska a Finska. Největšího diváckého úspěchu se dočkal britský nesoutěžní Perný den (1964) se skupinou The Beatles. Československo bylo v soutěži zastoupeno dvojicí celovečerních filmů z Gottwaldova Neobyčejná třída a Perlový náhrdelník (1965) a několika krátkometrážními tituly. V kině Svět se promítal maďarský snímek Jak se máme, mladý muži? (1963) a pásma krátkých filmů od zahraničních tvůrců a Československé televize. Promítací okno od 14:30 bylo vyhrazeno retrospektivní přehlídce čs. filmů pro děti a mládež 1945–1965 rozdělené do osmi částí. Na programu byly celovečerní filmy jako Bajaja (1950), Honzíkova cesta (1956), Dědeček automobil (1956) či Vynález zkázy (1958). Doplňovalo je přes třicet krátkometrážních hraných, loutkových i animovaných titulů od Jiřího Trnky, Hermíny Týrlové, Karla Zemana, Jiřího Brdečky, Břetislava Pojara či Josefa Pinkavy. Publikační oddělení Filmového ústavu Československého filmu vydalo Katalog československých dětských filmů, který mapoval vývoj dětského filmu od znárodnění čs. kinematografie. S retrospektivou byla spjata již zmíněná výstava „Československý film dětem a mládeži v osvobozené vlasti“ poblíž kina Svět, na niž zavítalo zhruba 10 000 návštěvníků. Architektem byl Zdeněk Rozkopal, autorem libreta Bohumil Brejcha a výtvarníkem Zdeněk Ruszelák. Výstava ukazovala technické triky, úryvky ze známých pohádek a vzdala hold mezinárodním úspěchům československých tvůrců. Návštěvníky k ní směřovala oblíbená gottwaldovská loutková postavička pan Prokouk. Filmová představení doprovázela řada akcí pro děti. Malí návštěvníci dostali u kina obtisky či „frkací“ klarinety a byly pro ně přichystány dvě mezinárodní autogramiády. Z podpisů, propagačních materiálů, vstupenek, vlastních fotografií, kreseb a textů pak mohli v rámci soutěže „Plné album“ vytvořit originální sbírku festivalových upomínek a po skončení akce za ni získat cenu. Dětští diváci měli rovněž možnost hlasovat o nejlepší film. Jestliže se jim líbil, vhodili do urny oranžový lístek s nápisem ANO. Pokud nikoliv, odevzdali bílé NE. Pro snímek s největším procentem kladných hlasů byla přichystána Cena československých dětí – Pohádkový dědeček. Ve dnech 25. až 27. dubna 1965 se konalo Mezinárodní sympozium o filmu pro děti a mládež. Připravil jej Filmový ústav Československého filmu ve spolupráci se Svazem československých divadelních a filmových umělců na téma „Čím je filmové umění dětem a mládeži?“. Na slavnostním zahájení předal ředitel MFF pro děti a mládež v Cannes Henri Vogel režiséru Karlu Zemanovi všechny tři ceny, kterými byl vyznamenán jeho poslední film Bláznova kronika (1964). Úvodní referát pronesl ředitel Filmového ústavu dr. Stanislav Zvoníček. Symposium pracovalo ve třech sekcích zaměřených na problematiku filmů pro děti a mládež z hledisek tvorby, pedagogiky a produkce. V rámci festivalu se rovněž konal třídenní seminář CIDALCu na téma „Dokumentární film jako prostředek poznání umění“. Po projekci vybraných československých a zahraničních filmů o umění následovaly diskuse. Organizátoři rovněž uspořádali Filmfórum školních filmů, na němž se předváděla domácí tvorba za účelem prodeje do zahraničí. Ředitelé podniků v okolí Gottwaldova pozvali festivalové hosty na přátelské návštěvy. Do Luhačovic zavítali delegáti z Polska a Anglie, do Mladcové Francouzi s Mongolci a Miloňov navštívili Italové a Rakušané. V úvodu závěrečného večera byly vyhlášeny vítězné snímky. Velkou cenu – Zlatý střevíček získala povídka Kapr Jiřího Hanibala z triptychu Povídky o dětech (1964). První místo v kategorii hraných filmů připadlo rumunskému filmu Gaudeamus igitur, druhé jugoslávské komedii Bláznivé léto (1964) a třetí příčku obsadila Neobyčejná třída. V kategorii trikových filmů zvítězila polská pohádka Bolek a Lolek – střelci (1965). Na druhém místě se umístil maďarský Petr a robot (1961) a třetí pozice patřila Zvědavé myšce (1964) z Gottwaldova. Čestné uznání si vysloužil kanadský film Znám jednu starou dámu (1964). Cenu československých dětí – Pohádkového dědečka získala s více než devadesáti osmy procenty kladných hlasů Neobyčejná třída. Cena CIDALC připadla stejně jako Zlatý střevíček povídce Kapr. Zvláštní čestné uznání patřilo Bláznivému létu a upozornění poroty si vysloužil indický titul Dobrodružství na výletě (1964). ÚV ČSM rozdalo dvě ceny. Nesoutěžnímu muzikálu Starci na chmelu (1964) a sovětsko-československé koprodukci Puščik jede do Prahy (1965). A konečně Národní středisko pro spolupráci s UNESCO udělilo sovětskému režiséru Alexandru Ptuškovi cenu za celoživotní dílo. Po vyhlášení cen následovalo promítání žurnálu natočeného během festivalu a vítězného snímku Kapr. Devítidenní akci zakončila celostátní premiéra gottwaldovského snímku Útěk do větru (1965) režiséra Václava Táborského. První mezinárodní ročník byl hodnocen velmi kladně. Byť novináři kritizovali kvalitu soutěže, panovala shoda na vynikající organizaci celé akce. Neméně pozitivně byla vnímána i doprovodná výstava. Zprávy rovněž akcentovaly nově nabyté zahraniční kontakty. Festival byl reflektován i v zahraničí, ve Francii, Bulharsku, Švédsku či Belgii. Další mezinárodní ročník byl naplánován na rok 1967.

Datum vzniku: ^zdroj
21. 4. 1965

Datum zániku: ^zdroj
29. 4. 1965